Moje poněkud starší básnička...pořád jsem se rozhodovala jestli ji sem mám dát. Tak mě za ní prosím neukamenujte..
Koloběh věků
Každý den ráno mi připadá,
že se měním a má krása upadá.
Nezdá se mi to a není to sen,
vidím, že musím s pravdou ven.
Je to pravda, každý se mění...
a nikdo již nemládne..
Každý se nejednou žení,
ale nakonec stejně zestárne.
Zbytečně truchlíme nad starými časy,
ač všude se ozývají posmutnělé hlasy.
Nač truchlit a vzlykat v temnotě??
Měli bychom žít a nikoli tápat v slepotě.
A vlastně, takový život je.
Dítě si přeje být dospělé,
ale než se naděje, vlasy má již zbělelé.
Život je jen jeden,
proto by jsme neměli smutnět a pít z beden.
Radovat se a užívat si z plných doušků,
a pak nebude problém, složit poslední zkoušku...
A potom, když se za sebou ohlédneme,
co asi uvidíme?? Smutek?? Přání být zase mladý??
A nebudeme si připadat velmi slabí??
Pokud jste si život vždy užívali,
do zrcadla se občas podívali..
zjistíte jednu krásnou věc,
že stáří nikdy není klec.
Od čeho je vlastně stáří?
K pozorování hvězd, jak na nebi září.
Dřív na to nebyl nikdy čas.
Opakoval sis to znovu a zas.
Zemřít mladý... co to znamená??
Odejít když nám je dvacet let??
Nikoliv. Nevíte?? Tak já Vám to povím.
Znamená to, zemřít starostí zbavená.
Znamená to, být v klidu...
a užívat si tolik zaslouženého odpočinku..
Dívat se zpět a usmívat se na maminku.
Vrátit se do dětských let
a poprvé si zamilovat svět.
Jenom tehdy si uvědomíme,
co jsme všechno dokázali,
že jsme určitě někomu pomáhali..
a pak zavřeme oči -
a naše srdce si povyskočí.
A když budou ty oči zavřené,
celé té tíhy zbavené,
spokojeně se usmějemě
a dobrou noc všem popřejeme.
A tak to končí, ale jinde začíná,
jiný den a jiná hodina..
A tak to končí a stejně začíná
na celém světě každá rodina.
ty *****.......také dlouhé......seš borka.....=)