Někdy si říkám.....že se cítím jako osamělý strom v poli.....který slyší jen sténání kymacejícího se obilí ve větru..
Někdy si říkám...že jdu po nekonečné cestě.... a nevidím cíl..
Někdy si říkám..že bych se ráda prošla hustým lesem......a nemyslela v tu chvíli na nic...jen bych chodila mezi stromy a oddávala se tomu tichu...
Někdy si říkám....že se postavím na koleje a budu hledat jejich konec.....
Někdy si říkám...proč je vlastně na světě tolik bolesti a bídy...... jak bych mohla zabránit jejich šíření...
Pak si ale uvědomím......
Proč bych na to všechno měla zůstat sama??......
A proto všechny vyzývám.....
Najděte si někoho, komu můžete důvěřovat.....
Někoho o kom víte, že Vám pomůže, když to budete nejvíce potřebovat.....
Někoho, komu se budete moci se vším svěřit....
Někoho......kdo si Vás bude vážit....
Někoho...před kterým se nebudete muset přetvařovat...
Někoho, kdo Vás bude mít rád takového, jací ve skutečnosti opravdu jste..






Ahoj,to sem já tam-s akorát já bez blogu prostě nevydržela potřebovala sem někmu nebo něčemu svěřit svoje pocity,ukázat někomu ten krásnej obrázek co sem našla na netu...a tak sem změnila přezdívku a mám new blog
vlastně to sem ti ani nechtěla říct,chtěla sem ti říct že ten článek je bombovej a tyobrázky sou k tomu skvělý
měj se fajn ještě se určitě stavim