Tady máte krátkou povídku...nevím jestli Vás pobaví...je celkem nudná, tak si ani moc nefandím, že to bude někdo číst...
Je devět hodin ráno a do pokoje mi pronikají třpytivé paprsky slunce, které ozařují celý můj pokoj. Díky lehe pootevřenému oknu slyším krásný a uklidňující zpěv ptáčků.Podle pohledu z okna soudím, že má dneska obloha blankytně modrou barvu, bez jediného bíle zářícího mráčku. Z venku jde cítit osvěžující vzduch, který výborně prospívá mému dýchání. Zasněně hledím z okna.......ale najednou mi bleskne hlavou : PROBOHA!!!!! Dneska sou přece HODY!!! Ááááááááááá....POMÓÓÓC!!
Tak ..a je to. Ranní idylka je docela v pr...prostě pryč. Právě jsem si uvědomila co obnáší slovo HODY...A to: hrůza, katastrofa, konec světa, rodinné sešlosti, mladší bratránci a...a..TO NÉÉ!!! Budou mě nutit abych se navlíkla do těch rukávů co vypadají jako nafouknuté balony a narvat se do milionu hader, kterým se v finální podobě říká pro mě obrovská napěchovaná sukně!!..A z toho vyplývá že budu vypadat jako tlustá slonice navlečená v v nějakém kostýmu!! .... k tomu bych navíc musela mít na hlavě stometrový turban, ve kterém bych vypadala jako Karkulka s přerostlou palicí!!! Ne!! To v žádném případě!! Nepodlehnu živoucí noční můře!! Nikdy!!
Ne zrovna úspěšně se pokouším vylézt z postele. Ano..pkouším. Díky tomuto rozrušení jsem neschopná přemýšlet a rozumně..(ozve se mi svědomí: kdy si naposled uvažovala rozumně!!??) ehm..no prostě uvažovat. Chtěla jsem si sednout, jenomže mám postel sakra blízko u skříně, která je (po mém zjištění) neobyčejně tvrdá. ozve se ťukání na dveře: "Vstávej!! Musíš mi pomáhat!!" ...jak já tenhlůe hlas miluju.."Jo vždyť už.............." PRÁSK.............."AUUUUUUUUUUUUU!!!!! KURVA!!! JÁ SE NA TO MŮŽU VYS..!?" "Cože?! Cos to řekla!!?" Ležím rozplácnutá na zemi když se dveře rozletí a mezi nima stojí stohlavá saň s rudýma očima a tesákama....Sakra...asi mám otřesk mozku...aha...to není saň, ale moje matinka. Jak jí je někdy podobná...hmm...Zamyslim se. Během chvilky se ovšem vrátím do reality. Ležim na zemi, rozplácnutá jako ropucha, kterou právě zasedl zadek mojí spolužačky s inteligencí mentálně postižené svině. "Co si zase dělala!!! Kolikrát sem ti říkala...." "Abych si dávala pozor..." nezaujatě doplním poučnou řeč mé a starostlivé máti. "Koukej se dát dohromady...budu potřebovat pomoc s chlebíčky a ..." "Hned tam přijdu..." řeknu a rychle vyhazuju máti ze dveří. To mi tak ještě chybělo....Bože, za co mě trestáš?? I když...pár důvodů bych možná znala...ale to sou jen maličkosti.
Tak tedy hurá do opravdu "akčního" dne....Vzdychnu a pomalu se vydám do koupelny..
Tak ..a je to. Ranní idylka je docela v pr...prostě pryč. Právě jsem si uvědomila co obnáší slovo HODY...A to: hrůza, katastrofa, konec světa, rodinné sešlosti, mladší bratránci a...a..TO NÉÉ!!! Budou mě nutit abych se navlíkla do těch rukávů co vypadají jako nafouknuté balony a narvat se do milionu hader, kterým se v finální podobě říká pro mě obrovská napěchovaná sukně!!..A z toho vyplývá že budu vypadat jako tlustá slonice navlečená v v nějakém kostýmu!! .... k tomu bych navíc musela mít na hlavě stometrový turban, ve kterém bych vypadala jako Karkulka s přerostlou palicí!!! Ne!! To v žádném případě!! Nepodlehnu živoucí noční můře!! Nikdy!!
Ne zrovna úspěšně se pokouším vylézt z postele. Ano..pkouším. Díky tomuto rozrušení jsem neschopná přemýšlet a rozumně..(ozve se mi svědomí: kdy si naposled uvažovala rozumně!!??) ehm..no prostě uvažovat. Chtěla jsem si sednout, jenomže mám postel sakra blízko u skříně, která je (po mém zjištění) neobyčejně tvrdá. ozve se ťukání na dveře: "Vstávej!! Musíš mi pomáhat!!" ...jak já tenhlůe hlas miluju.."Jo vždyť už.............." PRÁSK.............."AUUUUUUUUUUUUU!!!!! KURVA!!! JÁ SE NA TO MŮŽU VYS..!?" "Cože?! Cos to řekla!!?" Ležím rozplácnutá na zemi když se dveře rozletí a mezi nima stojí stohlavá saň s rudýma očima a tesákama....Sakra...asi mám otřesk mozku...aha...to není saň, ale moje matinka. Jak jí je někdy podobná...hmm...Zamyslim se. Během chvilky se ovšem vrátím do reality. Ležim na zemi, rozplácnutá jako ropucha, kterou právě zasedl zadek mojí spolužačky s inteligencí mentálně postižené svině. "Co si zase dělala!!! Kolikrát sem ti říkala...." "Abych si dávala pozor..." nezaujatě doplním poučnou řeč mé a starostlivé máti. "Koukej se dát dohromady...budu potřebovat pomoc s chlebíčky a ..." "Hned tam přijdu..." řeknu a rychle vyhazuju máti ze dveří. To mi tak ještě chybělo....Bože, za co mě trestáš?? I když...pár důvodů bych možná znala...ale to sou jen maličkosti.
Tak tedy hurá do opravdu "akčního" dne....Vzdychnu a pomalu se vydám do koupelny..
Wow páááni xD no moc ti nezávidim...xD..heh neumim si to představit..teda vlastně umim..Náhodou ty tvoje nálady sou dost záživný xD..jo a k těm dechovkám...grr..mám s nima špatnou zkušenost..sme jednou
jeli na svatbu..a ženich byl z moravy,a jelikož se svatba konala v mariánkách poslal pros vé milé příbuzné autobus do Šardic..nevim u čeho to je ale prostě do šardic a okolí..no nás nabrali kdesi za Prahou po 4hodinové cestě..páni 5 metrů od autobusu bylo slyšet halsité"Nejhezčí děvčata sú ze Šardic..." a kousek od autobusu do mého nosu uhodila jasně známá vůně a to-jak se patří-výpary ze Slivovice...no nálada v autobuse byla značně veselá a jelikož jim ta slívka asi už stoupla do hlavy jediné dvě písničky teré potom zpívali pořád dokola byli"Řidiči,Řidiči máš-li nás trochu rd zastav nám u lesa nám se chce chcát..."a ona píseň"Nejhezčí děvčata sú ze Šardic.."No byla to vela veselá cesta ale absolvovat znova bych ji nechtěla xD
Ps:pozdravuj máti xD